Slovanské jazyky
Slovanské jazyky se řadí mezi jazyky indoevropské. Všechny indoevropské jazyky se zrodily z takzvaného indoevropského prajazyku. Postupem času se z něj oddělil baltsko-slovanský prajazyk a z něj vzešla nám již mírně známá praslovanština, která se stala základem pro všechny slovanské jazyky. Stěhováním skupin postupně docházelo k přeměnám již vzniklých slovanských nářečí, ovšem doposud ne jiných jazyků. Samostatné slovanské jazyky vznikaly v o mnoho delším časovém úseku, kdy se jednotlivá nářečí začala na různých místech vyvíjet odlišně. V jednotlivých slovanských jazycích se používají různé verze latinky a několik variant cyrilice. Základní členění je na západoslovanské jazyky, východoslovanské jazyky a jihoslovanské jazyky. Existuje i řada domnělých a fiktivních větví, jako jsou například severoslovanské jazyky.
Dělení:
- západoslovanské jazyky
- čeština
- slovenština
- lužickosrbské jazyky
- hornolužická srbština
- dolnolužická srbština
- lechické jazyky
- polština
- pomořanština
- kašubština
- slovinčtina – mrtvý jazyk
- polabština – mrtvý jazyk
- slezština – někdy pokládána pouze za nářečí polštiny
- východoslovanské jazyky
- běloruština
- ukrajinština
- ruština
- rusínština
- smíšené jazyky
- suržyk (směs ukrajinštiny a ruštiny)
- trasjanka (směs běloruštiny a ruštiny)
- russenorsk (směs ruštiny a norštiny)
- jihoslovanské jazyky
- chorvatština
- srbština
- bosenština
- černohorština
- slovinština
- zámurština
- makedonština
- bulharština
- staroslověnština – mrtvý jazyk
- církevní slovanština – liturgický jazyk pravoslavných církví