Slovanské jazyky

Slovanské jazyky se řadí mezi jazyky indoevropské. Všechny indoevropské jazyky se zrodily z takzvaného indoevropského prajazyku. Postupem času se z něj oddělil baltsko-slovanský prajazyk a z něj vzešla nám již mírně známá praslovanština, která se stala základem pro všechny slovanské jazyky. Stěhováním skupin postupně docházelo k přeměnám již vzniklých slovanských nářečí, ovšem doposud ne jiných jazyků. Samostatné slovanské jazyky vznikaly v o mnoho delším časovém úseku, kdy se jednotlivá nářečí začala na různých místech vyvíjet odlišně. V jednotlivých slovanských jazycích se používají různé verze latinky a několik variant cyrilice. Základní členění je na západoslovanské jazyky, východoslovanské jazyky a jihoslovanské jazyky. Existuje i řada domnělých a fiktivních větví, jako jsou například severoslovanské jazyky.

Dělení:

  • západoslovanské jazyky
  •  čeština
  •  slovenština
  • lužickosrbské jazyky
  •  hornolužická srbština
  •  dolnolužická srbština
  • lechické jazyky
  •  polština
  •  pomořanština
  •  kašubština
  •  slovinčtina – mrtvý jazyk
  •  polabština – mrtvý jazyk
  •  slezština – někdy pokládána pouze za nářečí polštiny
  • východoslovanské jazyky
  •  běloruština
  •  ukrajinština
  •  ruština
  •  rusínština
  •  smíšené jazyky
  •  suržyk (směs ukrajinštiny a ruštiny)
  •  trasjanka (směs běloruštiny a ruštiny)
  •  russenorsk (směs ruštiny a norštiny)
  • jihoslovanské jazyky
  •  chorvatština
  •  srbština
  •  bosenština
  •  černohorština
  •  slovinština
  •  zámurština
  •  makedonština
  •  bulharština
  •  staroslověnština – mrtvý jazyk
  •  církevní slovanština – liturgický jazyk pravoslavných církví