Jazykové prostředky
Čeština rozlišuje celou řadu jazykových prostředků, přičemž mezi ty nejdůležitější patří následující. Za prvé jde o spisovné jazykové prostředky, které plní reprezentativní funkci a jsou užívány na území celého státu. Obvykle se používají na vyšší kulturní úrovni – knihy, veřejné projevy, články, publikace, oficiální setkání a jiné. Jedná se o jedinou část češtiny, která je téměř přesně definována v kodifikačních příručkách. Mezi spisovné jazykové prostředky však řadíme též hovorové jazykové prostředky, jež se používají v méně významných komunikačních situacích. Často se neobjevují na území celého státu, ale pouze v některé z jeho oblastí. Stále se však nejedná o prostředky veřejně nepoužitelné, setkáme se s nimi například při neformálních setkáních, přátelské mluvě nebo seminářích. Knižními jazykovými prostředky rozumíme slova, jež pociťujeme jako vysoce spisovná. Umělecké tvorbě, v níž se často používají, dodávají podtext jakési vznešenosti. Zastaralými jazykovými prostředky označujeme výrazy, které se používaly v minulosti. Často jim ještě rozumíme, ale již je aktivně nepoužíváme. Expresivní jazykové prostředky se pohybují na hranici mezi spisovností a vulgarismy. Některé se však také řadí do spisovné češtiny. Okruh výraziva, které se používá výhradně v užší skupině lidí, nazýváme profesními výrazy. Mezi další jazykové prostředky pak patří nářečí a obecná čeština (neboli nespisovné výrazy).