Germánské jazyky
Germánské jazyky patří do větve indoevropských jazyků. Celosvětově jsou jednou z nejrozšířenějších jazykových skupin. Z domněnek lingvistů vyplývá, že germánské jazyky se jako samostatná jazyková větev začaly formovat zhruba kolem roku 2000 před naším letopočtem. Nenašly se však žádné důkazy o tom, že existoval nějaký germánský prajazyk, jako například slovanská praslovanština. Vědci vychází z faktu, že se jednotlivé jazyky sblížily a přejaly vzájemně některé prvky. Nejstarším souvislým germánským textem a zároveň jediným dokladem o existenci východogermánského jazyka jsou fragmenty gótského překladu Bible. Celkem vznikly tři skupiny germánských jazyků – východogermánské (v současnosti již mrtvé), severogermánské a západogermánské. Příkladem východogermánského jazyka byla například gótština.
Dělení
- západogermánské jazyky
- němčina
- falčtina
- lucemburština
- pensylvánská němčina
- alemánština
- rakousko-bavorština
- severohornoněmčina
- jidiš
- vilamovština
- dolnoněmecko-dolnofrancké jazyky
- nizozemština
- afrikánština
- angličtina
- skotština
- yolština
- fríština
- severogermánské jazyky (skandinávské jazyky)
- švédština
- dánština
- starogotlandština
- norština
- faerština
- islandština
- nornština – mrtvý jazyk
- východogermánské jazyky
- burgundština
- gótština
- krymská gótština
- vandalština