Germánské jazyky

Germánské jazyky patří do větve indoevropských jazyků. Celosvětově jsou jednou z nejrozšířenějších jazykových skupin. Z domněnek lingvistů vyplývá, že germánské jazyky se jako samostatná jazyková větev začaly formovat zhruba kolem roku 2000 před naším letopočtem. Nenašly se však žádné důkazy o tom, že existoval nějaký germánský prajazyk, jako například slovanská praslovanština. Vědci vychází z faktu, že se jednotlivé jazyky sblížily a přejaly vzájemně některé prvky. Nejstarším souvislým germánským textem a zároveň jediným dokladem o existenci východogermánského jazyka jsou fragmenty gótského překladu Bible. Celkem vznikly tři skupiny germánských jazyků – východogermánské (v současnosti již mrtvé), severogermánské a západogermánské. Příkladem východogermánského jazyka byla například gótština.

Dělení

  • západogermánské jazyky
  •  němčina
  •  falčtina
  •  lucemburština
  •  pensylvánská němčina
  •  alemánština
  •  rakousko-bavorština
  •  severohornoněmčina
  •  jidiš
  •  vilamovština
  • dolnoněmecko-dolnofrancké jazyky
  •  nizozemština
  •  afrikánština
  •  angličtina
  •  skotština
  •  yolština
  •  fríština
  • severogermánské jazyky (skandinávské jazyky)
  •  švédština
  •  dánština
  •  starogotlandština
  •  norština
  •  faerština
  •  islandština
  •  nornština – mrtvý jazyk
  • východogermánské jazyky
  •  burgundština
  •  gótština
  •  krymská gótština
  •  vandalština