„Tetuju dva roky, ale ještě nikdy jsem v ruce nedržela strojek“ říká tatérka Barbora

Kromě toho, že studuje pomaturitko angličtiny v jazykové škole Spěváček, se Bára, vystupující jako inkoustovabaru, věnuje především tetování. To dnes není nic neobvyklého, ona si ale vybrala trošku jinou cestu – tetuje ručně, bez použití strojku, který zatím nikdy v ruce nedržela. Této technice se říká handpoke. Ráda také fotí a cestuje, i kvůli tomu se přihlásila na pomaturitní studium.

To propichování kůže vypadá celkem brutálně. Já si neumím představit, že bych něco takového zkoušela…

To tetování je jen půl milimetru až milimetr pod kůží, takže to určitě není zapichování třeba půlky jehly. Je to jen povrchové. Opravdu to není nic drastického (smích).

Co je k tomu potřeba?

Stejné jehly, které jsou potřeba do některých typů strojků. Rozdíl je v pohybu, já to „vytečkovávám“ rukou a strojek jede v určité frekvenci a těch vpichů je několikanásobně víc, než udělám rukou. Ruční tetování se díky tomu rychleji hojí.

Musí padnout taky klasická otázka – bolí to? Respektive bolí to víc, než tetování strojkem?

Nebolí. Většinou si okolí myslí, že jo, ale není to tak. Asi to jen vypadá děsivěji. Všichni mi říkají, že to čekali mnohem horší a když to srovnávají se strojkem, tak je to prý mnohem příjemnější.

Jak probíhá celý proces? Zájemci si tě najdou a už mají nápad nebo ti řeknou, ať něco vymyslíš?

Většinou to probereme předem přes Instagram a pokud se se mnou zájemci chtějí nejdřív vidět, tak se sejdeme osobně. Návrhy si vybírají buď z těch, které už mám hotové, které jsem vymyslela a nakreslila nebo mi napíšou, jakou mají představu a já to potom ztvárním, pošlu jim návrh a probereme to.

Jak jsi vůbec přišla na to, že bys chtěla tetovat, a zrovna ručně?

Já jsem dřív ani nevěděla, že se dá tetovat i jinak než strojkem. Pak jsem si o tom víc zjišťovala a přišla jsem na to, že existuje i ruční tetování. A to mě nadchlo, protože mi to přišlo víc jako ruční práce, jako nějaké řemeslo. Postupně jsem zjistila, že jsem schopná touhle metodou vytetovat cokoliv, co bych chtěla, tak jsem se rozhodla, že u toho zůstanu.

Tetuju dva roky. Jako první jsem potetovala nějaké pomeranče a banány a pak už sebe – to bylo asi po měsíci a půl, co jsem si koupila veškeré potřebné vybavení. Potom se přihlásil jeden známý, který už měl několik tetování, ale žádné neměl ručně, tak se rozhodl, že to vyzkouší a nechá mě, abych se to na něm naučila. Pak jsem tetovala další kamarádku a lidi kolem mě, časem jsem potetovala skoro celé moje okolí (smích).

Než jsi se rozhodla vůbec začít s tetováním, věnovala jsi se předtím malování nebo nějakému výtvarnému umění?

Ano, já jsem kreslila v podstatě od školky a vždycky mě to bavilo, chodila jsem na výtvarné kroužky a tak. Jednu dobu jsem se věnovala linorytu, potiskla nebo pokreslila jsem nějaká trička, tašky a podobně. Už od základky ráda fotím a od té doby, co jsem začala více cestovat jsou mé fotky hlavně o přírodě. Na střední jsem studovala obor Filmová a televizní tvorba, takže mám docela blízko i k multimédiím. Jako absolventskou práci jsem spolu s Filipem Pavlíkem a Kristýnou Justovou natočila dokument o Elišce Podzimkové – Polojasná, který k našemu údivu získal 1. cenu v kategorii dokumentů na festivalu studentských filmů v Rychnově nad Kněžnou a Cenu Impuls Hradec Králové (smích).

Teď třeba spolupracuju s jedním klukem (vystupuje pod projektem Brikoler), který vyřezává lžíce ze dřeva a já do nich pak vypaluju kresby uměleckou pájkou. Zatím máme takto vytvořenou jednu lžičku a chystáme se na další. Tak snad někoho potěší.

Jaké jsou podle tebe výhody ručního tetování?

Ze začátku mi přišlo ruční tetování jednodušší než se učit se strojkem. Mě to nijak neomezuje a myslím, že i pro tetované je to příjemnější. Neruší mě hluk ze strojku, můžeme poslouchat hudbu, povídat si. Spousta lidí si ke mně chodí odpočinout a berou to jako druh relaxace. Celý ten proces mi přijde klidnější a myslím, že pro klienty to je také méně stresující.

Umíš si představit případ, kdy bys klienta odmítla?

Určitě, když mi někdo pošle obrázek něčeho už vytetovaného, tak to rozhodně odmítnu. Kopírovat cizí práci by se nelíbilo mně ani původnímu tatérovi. Do svých obrázků dávám něco ze sebe a myslím, že by to tak mělo být u každého tatéra.

Máš nějakého svého mentora nebo někoho, kdo ti v začátcích s tetováním pomáhal?

Já jsem vlastně úplně mimo tatérskou komunitu. Pár lidí znám třeba od vidění nebo jsem si s někým občas napsala, ale blíž se s nikým neznám. Všechno jsem si vyčetla sama na různých tatérských fórech nebo ve skupinách na sociálních sítích zaměřených na ruční tetování.

Kolik máš zatím tetování?

Zatím mám tři, všechny jsem si dělala sama, ale plánuju jich spoustu. Často na to ani nějak nemám energii. Když si představím, že by mi to zabralo třeba tři hodiny, tak se jdu radši podívat na film nebo jdu do hospody (smích).

Je to těžší nebo jednodušší, si tetovat na sobě než na někom jiném?

Je to lehčí na cizím člověku, protože mám obě dvě ruce „volné“. Ono potetovat si nějaké místo na těle je občas docela těžké.

Jak do toho všeho zapadá pomaturitní studium angličtiny? Chtěla bys po jeho absolvování pak víc cestovat?

Snažím se hodně cestovat a mám pocit, že mě ten jazyk omezuje. Proto jsem šla studovat angličtinu, abych se víc naučila mluvit a líp se vyjádřit, protože to mi dělá největší problém.

O pomaturitku jsem se dozvěděla asi někdy v květnu a přišlo mi to super. Předtím jsem si říkala, že by bylo fajn jet do zahraničí a být jako host v nějaké tetovacím studiu, ale z představy, jak bych se tam domluvila, mi bylo úplně špatně (smích). Tak doufám, že v tomhle mi ten rok pomůže a pak se domluvím v pohodě. Taky mi už anglicky psalo pár zájemců o tetování. Zatím to nikdy nedopadlo, ale asi bych z toho měla strach, je to velká zodpovědnost.

A na VŠ jsi se tedy nehlásila?

Ne, zatím mě další studium neláká. Právě zlepšit se v angličtině mi dává momentálně největší smysl.

Nelákala tě ani žádná škola výtvarného směru?

Byly školy, které mě zaujali, ale ty byly většinou soukromé. A studovat čtyři roky na soukromé škole pro mě není úplně finančně v pohodě. Myslím si, že v dnešní době, pokud chce jít člověk tímhle směrem, baví ho to a dělá to dobře, nepotřebuje žádnou vysokou školu.

Časově to musí být celkem náročné. Jak zvládáš skloubit školu a tetování?

Zatím úplně v pohodě. Vychází mi to tak, že dva nebo tři dny v týdnu až do večera tetuju. Oproti střední škole je to docela příjemný, tam jsme byli často od sedmi do pěti.

Báru najdete na Facebooku nebo Instagramu.

Učebny jazykové školy Praha (9× v Praze na metru)

ANDĚL

Na Bělidle 28, Praha 5

BUDĚJOVICKÁ

Pacovská 31, Praha 4

DEJVICKÁ – Santinka

Nám. Na Santince 2, P 6

FLORENC

Ke Štvanici 4, Praha 8

HRADČANSKÁ

M. Horákové 64/101, P 6

KOBYLISY

Trojská 46/8, Praha 8

NÁMĚSTÍ MÍRU

nám. Míru 15, Praha 2

NÁMĚSTÍ MÍRU

Slezská 1, Praha 2

VYSOČANSKÁ

Kolbenova 1, Praha 9

Kanceláře jazykové školy

náměstí Míru 15, 120 00 Praha 2
náměstí Na Santince 2, 160 00 Praha 6
Podrobné kontakty

608 602 611

222 517 869

skola@spevacek.info